Rozum a cit

10. dubna 2018 v 0:51 | Inkognito |  Téma týdne
Nocí plyne karavana snů,
neutichá ani prázdná pouť.
Já ve spánku vnímal ze slov poušť
a teď tebe do ticha zvu.


Cítím pouto jednoho okovu,
ve chvílích, kdy světla zhasínají.
Proč moje city rozum ignorují,
když stojím pevně na nepevném molu.

Čas začíná s tmou plout dál
právě pohrdám tím, co jsem neviděl.
Hlasy začínají kreslit tváře z děl,
z prázdné pouti stal se plný sál.

Nechci, nejde to, vážně nesmím,
při svítání být archanděl tvých snů.
V tento okamžik už znáš i tvář mou
Už to chápeš? Za tebou já přicházím.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lux Lux | Web | 12. dubna 2018 v 21:24 | Reagovat

Pěkně jsi zabásnil! Úplně živě jsem si představila opuštěnou pouť a následně i přeplněný taneční sál..
A moc se mi líbí spojení, že stojíš ,,pevně na nepevném molu.."

2 iracionalne iracionalne | Web | 12. dubna 2018 v 21:30 | Reagovat

[1]: Moc ti děkuji za příjemný komentář :))

3 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | Pondělí v 22:08 | Reagovat

tak toto je po dlouhé době báseň, která mě dostala. paráda, není co dodat!
"pohrdám tím, co jsem neviděl" - au, to sedí, to je tak bolestně pravdivé.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama