Duben 2018

Zdáš se mi

28. dubna 2018 v 15:34 | Ten iracionální |  Poem
Tvou tvář mé sny zvládají pohltit,
avšak oči podobají se Bocelliho.
Ty ani jejíž střepy nedokáži lepit,
voláš nejspíš temno, tam kde já světlo.

Prázdný papír tvořící mé nitro,
plním myšlenkami včerejšího ticha.
Mé slzy probouzí se v suché jitro
čekám až nahradí nejistotu pýcha.

Nevíš, co vnímá srdce, nevíš kudy se ubírá.
Je pouze chudým hospodářem,
hospodujícím s tvým rozumem
a šablonou podle níž tvé činy vyrývá.

Tvůj smích maluji po vzpomínkách z nocí,
tvou vůni vdechuji, i když ji necítím.
Jsem ztracen v labyrintu úzkostí,
trávím smutek, přesto žádám další porci.



Ten Iracionální

Sedm nocí

19. dubna 2018 v 18:33 | Ten iracionální |  Téma týdne
Noc první

Podruhé, co jsem tu noc zavřel oči, prošel mnou zvláštní pocit. Něco bylo jiné, neobvyklé a zároveň se vše zdálo být tak reálné oproti všem předešlým nocím. Rázem mi to došlo, zrovna před nedávnem mi můj kamarád vyprávěl, že něco podobného zažil. Jednalo se o.. Jak se tomu říká? Ach ano, takzvané lucidní snění, kdy máte částečnou až úplnou kontrolu nad svými sny. Můžete v nich dělat vše co se vám zlíbí, zaletět si do Říma na kávu se svou vysněnou přítelkyní, mít peněz, že by banky záviděly nebo jen odpočívat na překrásné pláži někde v Karibiku.


Byl jsem to já - 1. část

11. dubna 2018 v 11:09 | Inkognito |  Místnost č. 0


Mladý manželský pár, Katie a Sam, odjel na pár týdnů na dovolenou. Rozhodně to byla zasloužená dovolená, jelikož teprve před nedávnem zrekonstruovali dům, který Sam zdědil po své zesnulé tetě.


Rozum a cit

10. dubna 2018 v 0:51 | Inkognito |  Téma týdne
Nocí plyne karavana snů,
neutichá ani prázdná pouť.
Já ve spánku vnímal ze slov poušť
a teď tebe do ticha zvu.

Hororový telegram 4/ To ví snad jen déšť

5. dubna 2018 v 11:28 | Inkognito |  Telegraf
Nebylo žádnou výjimkou, že se začátkem května začínalo také deštivé období.

Muže nijak neznepokojovalo objevení dešťové vody, která prokapávala prohnilými místy stropu jídelny. Bydlel tu sice necelý půlrok, ale s podobnými situacemi se už setkal. Nezaujatě pokrčil rameny, uchopil velký plechový kýbl, který měl po ruce a položil ho pod pravidelně padající kapky. V místnosti bylo ticho a překvapivě ani v okolí nevanul vítr, což bylo v této oblasti spíše raritou než součástí přírodních podmínek. Kapky dopadaly na dno zrezlého plechového kýble tak pomalu avšak pravidelně, že je muž během pár minut přestal vnímat.