Únor 2017

Hororový telegram 3/ - Pohled do tmy

15. února 2017 v 12:00 | Inkognito |  Telegraf
"02:55" zářilo z chlapcova digitálního budíku, čas který se prořezával do tmy. Byla hluboká noc a chlapec se už dávno toulal ve snech nebo tedy by se toulal, kdyby ho neprobudilo dunění připomínající pomalé a těžké kroky. Oči měl po probuzení jakoby cizí, nedokázal ovládat víčka, která se stále jako rolety stahovala dolu. Několik vteřin se snažil dlaněmi mnout oči aby mohl vidět co se děje.

Hororový telegram/2 - Mateřství

3. února 2017 v 23:34 | Inkognito |  Telegraf
Stejně jako každé ráno jsem kolébala svou malou dceru a česala její jemné pramínky vlasů. Podívala jsem se na čerstvě povlečenou postel, na které ležely dvoje krásné šaty. Přemýšlela jsem, jestli jí navléci do světle šedých, zvýrazňující její blankytné oči nebo do růžových, ve kterých je jednoduše rozkošná. Jen si představte novorozeně s chmířím jemným jako pohlazení v naducaných šatech. Milé, že?! Tahle hra s šaty mi připomíná dobu, když jsem ještě byla malá holka a hrála si s panenkami, utíkala do svého světa a fantazírovala o dni, kdy se stanu matkou s velkým M.

Svou pozornost přesunu na odraz v zrcadle, pousměji se na nás... ,,Jak já to mám snadné!" Všichni mi vždycky říkali, jak těžké mateřství ve skutečnosti je: soustavný pláč, který by nenechal spát ani hluchého, jejich nesnesitelně vtíravé potřeby a tak různě. Nedokážu si představit, pokud mám být upřímná ani nechci, život těchto mateřstvím zdrcených matek.
Snažím se v tom vidět jen to krásné, což se mi náramně daří. Možná to bude tím, že jsem rodila doma... sama.

Mám štěstí, že mám tak neskutečně hodnou dceru, ačkoli se mnou nebude mnoho jiných matek souhlasit... Nechává mě obléci jí šaty bez jakéhokoliv odporu, spí a jí až když chci já. Nemusím se starat o záchvaty vzteku a celý den kolegům líčit strasti role matky.

Většina matek nejspíše nikdy nepochopí, jaké požehnání to je, když se dítě narodí a nedýchá...