Nápisy na zdech

6. listopadu 2016 v 16:16 | Inkognito |  Místnost č. 0
Na první pohled to byl obyčejný neobydlený, velmi starý dům. V nejbližším okolí domu nebyl ani sebemenší náznak života. Děti z okolí o něm raději ani nechtěly slyšet... věřili, že v něm straší. Dokonce i mezi staršími se vedli věrohodné historky, které připomínaly strašidelné příběhy na dobrou noc. Praskliny, cihlové zdi starého dvoupatrového domu, tvořily místy jakýsi obrazec, mapu. Okna byla doslova vymlácená a střepy z nich rozsázené uvnitř domu.



S pár kamarády jsme se rozhodli, po tolika letech, udělat si takový malý test odvahy. Samozřejmě... Byli jsme skoro dospělí a nějaká noční procházka zatemnělým lesem byla spíše hrou pro mladší skupinky, my měli tentokrát na programu jiný pořad... jiný cíl... Ten starý polorozpadlý dům.

Byla už hluboká podzimní noc. Vítr prorážel ticho, které které můžeme zpozorovat pouze v noci.. Čas se začínal postupně zpomalovat.
Nakonec to vypadalo, že se z odvážné exkurze do zapovězeného domu stal spíše takový náhled skrz okna, jelikož každý, tedy kromě mě a mého nejlepšího kamaráda, neměl čas a zároveň spoustu výmluv... Upřímně, prozkoumávat ve dvou taje takovýchto míst, není zrovna moje krevní skupina. Navrhl jsem tedy, zda by jsme to mohli přesunout na jindy, až nás bude víc. Jako bych mluvil do větru. Zatímco jsem hledal další důvody, proč bychom tam dnes neměli chodit, kamarád prolézal oknem v zadní části domu. Asi se při průlezu tím roztříštěným oknem pořezal, protože místy byla na zbylých střepech, uvnitř rámu okna, čerstvá krev. Teď už nebylo cesty zpět, přece ho tam nenechám jít samotného, co bych to byl za zbabělce. ,,Nádhera" zašeptal jsem ironicky, když jsem se konečně vysápal do domu.
Celé to místo bylo špinavé, zaprášené. Dobová dřevěná podlaha byla místy potažena bahnitými skvrnami. Vzduchem se nesl jakýsi neznámý zápach, ani ne tak zatuchlý jako zápach rozkládajícího se masa.

Na zdi, těsně pod stropem, se pod vrstvou prachu schovával nějaký nápis. Když jsme ho oprášili, oba jsme se na sebe intuitivně až vystrašeně otočili a spojili pohledy. ,,JSEM MRTVÝ", to bylo ono, to byl ten nápis. Snažil jsem se trochu odlehčit situaci a zároveň ukázat jak mě pár písmen nedokáže zlomit. ,, Asi nějaký puberťák se snaží vyděsit místní děcka." ,,Jo, možná jo..." odpověděl kamarád nejistě.

Postupně jsme prozkoumávali další místnosti, další chodbu, až jsme vešli do kuchyně. Hrnce poházené po zemi, mrtví švábi na jídelním stole, to vše tvořilo mrazivou atmosféru. Do toho ten zápach, tak intenzivní, stále více se mi to tam přestávalo líbit. ,, Už ne!!"... vykřikl jsem. ,,JSEM V POKOJI V PATŘE", další nápis na zdi. Tentokrát jasnější. Za svitu baterky tak hrůzu nahánějící. Něco uvnitř nás nám nedalo a i přes veškerou nejistotu a strach, jsme šli po stopách nápisu.... šli jsme do dalšího patra. Dům byl starý, některé schody se prolamovaly pod každým krokem, některé už tu naopak nebyly vůbec. Každým pohybem vrzání schodů projíždělo tmou. Když jsme vylezli až na vrchol schodiště, vydali jsme se doleva. Na konci chodby byly zavřené tmavě zelené, strouchnivělé dveře, na kterých stálo ,,NAJDETE MĚ V TÉTO MÍSTNOSTI". V tu chvíli jsme se už oba třásli strachy. Kamarád už dál jít nechtěl, vlastně ani já. Ale abych ukázal, že nemám strach, trval jsem na opaku.

Když jsme se, se smrtí v očích a srdcem až na jazyku, dobelhali až k těm dveřím, pomalu jsem pootočil kliku dolu, dveře zaskřípaly jako v nějakém hororu. Při vstupu do místnosti mi spadl ten veliký odlomek skály ze srdce, které ubíralo na rychlosti bití. V místnosti nebylo zhola nic... nic. ,,Říkal jsem ti to, jen blbý vti..!" v tom jsem se otočil na kamaráda, ten už tak klidem neoplýval. Ba naopak, byl jako v tranzu, jeho neskutečně vystrašený byl zabodnutý jakoby do dvou bodů. Rázem jsem vše pochopil. Po obou stranách místnosti byly další dveře, na zdi přímo naproti nám... další nápis: ,,Moje hlava je na levé a mé tělo na pravé straně." Teď jsem ztratil nervy i já. Když mě kamarád uviděl, že i já ztrácím hlavu, z plných plic začal křičet na celý dům, obrátil se a začal utíkat. Nejdříve jsem ho chytil za rameno, ale vysmekl se a otevřenými dveřmi vyběhl a tmou pokračoval v útěku... Ztratil se mi z dohledu, slyšel jsem pouze jeho kroky mizející chodbou pryč.

Zůstal jsem sám a možná to mě popudilo zajít dál. Sebral jsem všechnu svou odvahu, všechen ten strach musel povolit a odpolout. Zadržel jsekm dech, aby srdce zpomalilo a otevřel jsem dveře na pravé straně. Další prázdná místnost, další nic. Došel jsem na konec místnosti, opět ta rudá barva... ,,Mé tělo je vespod.". Když jsem opatrně sklonil pohled dolů, byl tam další nápis ,,Moje hlava přichází, OTOČ SE". V ten moment jsem za sebou zaslechl skřípání dveří, rychle jsem se otočil. Uviděl jsem pouze stín nějaké postavy pohybující se za dveřmi. Najednou se něco přivalilo k mým nohám.

Byla to hlava.... Hlava mého kamaráda, jeho mrtvé, neživé oči jakoby na mě zírali. Probodávali mě skrz na skrz.

Začal jsem křičet, řvát hrůzou. Rozběhl jsem se směrem k oknu, nijak neváhal a vyskočil... z druhého patra. Dopadl jsem na bok a zlomil si ruku. V neuvěřitelných bolestech a slzami stékajíce kolem koutků úst, jsem běžel, běžel až domu.

Policie byla pověřena prozkoumáním starého, polorozpadlého domu. Zpočátku nic nenašli. Žádný nápis, žádné torzo těla, hlavu co byla poslední kapkou spadlou do kalichu mého strachu... prostě nic.

Když už bylo pátrání po kamarádovi v domě u konce, policisté našli jakou si tajnou skrýš pod stroucuhnivělými parketami..... našli tělo. Hlava však zmizela, dočista jakoby se vypařila.
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yami Yami | Web | 6. listopadu 2016 v 19:31 | Reagovat

Ewwww, tak abych teďka neměla noční můry jenom z metodologie, ale ještě i z tohohle :D
Fuj... fuj fuj fuj
Jinak dobře napsané, ale prostě fuj :D
Budu se snažit na to nemyslet :D ... Takový ten pocit, když si fakt představuješ, jak se ta hlava koulí po podlaze

2 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 6. listopadu 2016 v 20:10 | Reagovat
3 Irei Irei | Web | 7. listopadu 2016 v 10:36 | Reagovat

Krásně děsivé. Moc se mi to líbí.

4 Inkognito Inkognito | Web | 11. listopadu 2016 v 22:11 | Reagovat

[1]:  Jen mysli, aspoň tě to třeba donutí se vrátit :D

[3]: TO jsem jedině rád :)

5 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 11. listopadu 2016 v 23:10 | Reagovat

pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama