Vidím, slyším tajemství

7. listopadu 2016 v 16:24 | Inkognito |  Místnost č. 0
Po smrti otce jsem zdědil dům, samozřejmě svůj byt jsem prodal abych si mohl alespoň částečně zařídit ten starý a na první pohled zatuchlý barák. Přeci jenom to byla jedna z nejkrásnějších věcí, co mi po otci zůstala.... do teď.



Už druhá noc, druhá noc tady a já mám takový strach, kdybych tak měl kam jít. Všechno to začalo včera ráno, když jsem vstal. Po chvílích podřimování a nadávání jsem vešel do párou zahalené koupelny, bydlím sám a pocit, který mě v tu chvíli popadl byl nezapomenutelný stejně jako to, co jsem uviděl v zrcadle. Neustále to mám před očima, jako bych měl v myšlenkách nastavenou tapetu... to zrcadlo, ten nápis "VNÍMEJ MĚ!".

Na telefonu se zrovna přesunul čas na 3:07 a já pořád nemohl usnout. Pořád jsem přemýšlel, co jsem to včera ráno vlastně viděl v zrcadle. Od malička věřím všeljakým nadpřirozeným jevům a různým teoriím o duchách, ikdyž to pojmenování zrovna na důvěryhodnosti nepřidává. Ale teď, teď když se něco divného děje mně, tak nevím čemu věřit. Do toho ten strach, tak intenzivní a neúprosný strach. V ten okamžik se celá předsíň rozsvítila a začala blikat všemi barvami - puštěná televize. Vyskočil jsem z postele a vběhl do obýváku, ze kterého vycházela všechna ta světla. Na obrazovce byl zrovna nějaký postarší muž s delšími vlasy, co ukazoval směrem na kameru. Zvuk byl vypnutý, tak jsem v tu chvíli nevěděl co vlastně říká. Chtěl jsem televizi vypnout, ale nedalo mi to a přidal jsem na hlasitosti. "Vnímej mě, poslouchej!" to je to, co povídal ten muž. Televize jako by se zasekla, dokola se ozývalo "Vnímej mě, poslouchej.... Vnímej mě... vní...." v tu chvíli jsem omdlel. Když jsem začínal přicházet k sobě, stála nademnou mladá slečna, mohlo jí být sotva 20. Měla na sobě bílou, avšak roztrhanou a až odporně špinavou, noční košili. Snažila se mi něco říct, ale já jako bych ani nemohl slyšet - asi následek toho omdlení. Musel jsem se začít soustředit, sebrat všechnu sílu a zaměřit se na její vybledlé rty. "Už mě vnímáš? Já za to nemohla, nechtěla jsem to, nutili mě" ... Ty slova jako by mě kopla přímo do rozkroku, překonal jsem sebe sama a zvedl se. Ta mladá dívka, ale zmizela. Nikde ani známka po její přítomnosti. Možná to byla nějaká halucinace.... proběhlo mi po přehrání všech těch slov hlavou.

Byl jsem utahaný, konečně jsem měl pocit, že usnu. Namířil jsem svou malátnou chůzi přímou cestou do postele.
,,Co to doprdele.." snad jsem to až zakřičel. Celá postel byla posázená jakýmisi fotografiemi, některé byly nepoškozené a jiné naopak roztrhané na malinké kousíčky. Přes to všechno byla páska, tmavá černá páska, nejspíš z videokazety. Na fotkách byla ta dívka, která ještě před chvílí nademnou stála..... s mým otcem.... Na jedné z fotek byla s nějakým mužem, a otec ji mezitím... to ne... znásilňoval. Na jiné, ji zase otec nožem řezal do stehna a usmíval se jako na fotku do ročenky... Zase jsem málem omdlel, ale ustál jsem to. Pozvedl jsem hlavu a intuitivně se poohlídl nad postel. Rudým až hnědým čmáraným písmem stál na zdi nápis. ,,Vidíš, slyšíš tajemství"
 

37 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Irei Irei | Web | 7. listopadu 2016 v 16:50 | Reagovat

Moc se Ti to povedlo. :-) Jen tak dál.

2 Emo Emo | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 23:00 | Reagovat

Moc krásné :) povedlo se ti to :)

3 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 8. listopadu 2016 v 17:37 | Reagovat

Soutěžní povedené. :-) Jsem ráda, že jsi se zapojil.

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 8. listopadu 2016 v 17:45 | Reagovat

... Tak a já nemám slova.
Je to hodně hustý! Chvilkami jsme měla i husí kůži, divné. Vidíš, ty by ses nemohl stát dárcem kostí dřeně a já bych zase nikdy nedokázala napsat něco takového :-D :-)

5 iracionalne iracionalne | 9. listopadu 2016 v 11:15 | Reagovat

[1]:[2]: díky moc :) to potěší

[3]: Děkuji, i já :)

[4]: Nedokázal, ze strachu nejspíš :D moc si tvých slov vážím, díky :))

6 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 20:28 | Reagovat

Dobrý námět, dobře se to čte, není to nesmyslně dlouhé, i když bych to rozdělila na víc odstavců... (já vím, já vím, pravila ;) )

7 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 20:29 | Reagovat

*pravidla

8 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 9. listopadu 2016 v 23:09 | Reagovat

[5]: To jsem ráda

9 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 10. listopadu 2016 v 15:29 | Reagovat

Dobře napsané, také mám ráda tajemno.

10 iracionalne iracionalne | 10. listopadu 2016 v 17:54 | Reagovat

[6]: Moc děkuji :) To vím, přesně tak :P :D

[9]: Děkuji moc, tak to tady občas najdeš svoje :)

11 Eliss Eliss | Web | 10. listopadu 2016 v 20:40 | Reagovat

Naprostá bomba... 8-)  8-)

12 Inkognito Inkognito | 10. listopadu 2016 v 20:46 | Reagovat

[11]:Danke schön 8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama