Plyšový medvěd

3. listopadu 2016 v 1:06 | Inkognito |  Místnost č. 0
Byl to jeden z těch klasických večerů, ničím zajímavý ani zvláštní. Až na malou drobnost.

Okolo šesté večer mi zavolala kamarádka, že by potřebovala přes noc pohlídat malou dcerku. Popravdě prvním na seznamu byl její bratr, který bohužel nečekaně onemocněl a tak přišla řada na mě. Nijak na mě netlačila.. Věděla, že mám svůj program, svůj klid a podle sebe narýsovaný zbytek večera. Přesto to zkusila a abych řekl pravdu, tak nešlápla vedle. Ve skutečnosti jsem byl rád, že se ozvala zrovna mně. Už od malička jsem byl rád potřebný. Myslím tím takový ten moment kdy víte, že vše závisí jen na vás a na vašem pouhém ano, tak ten jsem miloval... do té doby.


Když jsem přišel ke kamarádce, ihned mezi dveřmi mě objala a div mi nepolíbila nohy. Nevěděl jsem, že až takhle byla situace naléhavá. Chvíli jsme všichni tři seděli v kuchyni u kafe. Já si nenápadně začínal osvojovat malou, kterou jsem si posadil na klín a kamarádka mi povídala něco o minulé dovolené. Vyprávěla mi jak jí žahla medůza, a že přítel jí to musel počůrat. Kdybyste viděli jak se při tom líčení tvářila. Když se tak zpětně ohlédnu, vlastně jsem ani nijak neřešil, proč tak naléhavě potřebovala pro malou chůvu.

Domem se ozvalo silné bouchnutí dvěřmi. Zrovna odcházeli a na mě teď čekal nelítostný souboj s rolí otce. ,,Spinká jako andílek" řekl jsem si v duchu. Opravdu, už dvě hodiny spí a upřímně ani nevím, jestli se za tu dobu pohnula, ale slyším jak dýchá.... dýchá. Po tom co jsem se ujistil, že je malá naživu sešel jsem ze schodů a svalil se na gauč s pohledem směřovaným na televizi.

,,Takový klid, to ticho!" řekl jsem možná mírně nahlas dřív, než jsem se zaměřil na vypnutou televizi. Usínám... To ticho mě pohltilo.

Rána, rána, další rána... Rychle jsem otevřel oči a vyskočil z gauče jako by mě někdo bodnul špendlíkem do zadku, ale ticho, nikde nikdo. Zase mě vzbudil samotný sen.

Po pár hodinách toho až slastného klidu, se v patře z ložnice ozval pláč. Né pláč, přímo řev!
Snažil jsem se malou vší silou, silou vůle, chtíče uklidnit, ale přes všechnu snahu plakání neustávalo. Naproti postýlce byl, na zemi posazený, velký plyšový medvěd. Měl na sobě kostkovanou košily, na hlavě měl jakýsi kudrnatý červený porost a na krku pověšený, řekl bych ze slámy pletený, malý kříž. Musel jsem se v tu chvíli mrazivě pousmát, protože mi připomínal klauna. Malé se však nejspíš také nelíbil. Upřeně na něj zírala a plakala, plakala... plakala. Nechápal jsem proč jí ho kupovali, vážně to nebyl buhví jak líbivý plyšák, u kterého si řeknete ,,Ten je krásnej, toho vezmem malý", spíše vám celým tělem projde mráz a vy raději strhnete pohled jiným směrem, protože vás začne užírat strach a nejistota. Ale jak říkám, nejsem otec a důvodem pláče mohlo být cokoliv, opravdu cokoliv.

Pro jistotu jsem vytáhnul z kapsy telefon a v té hluboké tmě začal prstem vyťukávat kamarádky číslo. Byla to zvláštní chvíle, až nepříjemná. Místnost byla po okraj stropu zalita tmou, mezi stěnami se odrážel dětský nářek... ze strany na stranu... Tmu probodával pouze svit z telefonu a do toho všeho ten medvěd. V momentě, kdy jsem celé to prostředí, jako z hororu, přijal a uvědomil, začal mi po těle stékat studený, spíše ledový pot. Srdce mi tlouklo nepravidelnou a přesto tak rychlou melodií.

Když jsem na druhé straně telefonu uslyšel ženský hlas, spadl mi obrovský, co obrovský - gigantický kámen ze srdce, které oproti předešlému tónu jakoby skoro vůbec nebilo. Dělal jsem, že jsem právě málem neumřel strachem z vlastně ničeho. Přeci jenom mi svěřila to nejdůležitější, co matka má a fakt, že jsem se málem zhroutil z plyšáčka a tmy by asi na důvěře nepřidal.
Pověděl jsem jí tedy, že malá nemůže přestat plakat a já už nevím, co dělat. Dál mě napadlo dát toho strach budícího medvěda do jiné místnosti. Říkám ,,Pořád kouká na toho divnýho medvěda, nemám ho dát někam, nejlíp do sklepa ať se na něj nemusim dívat ani já? Proč jste ji sakra kupovali medvěda, co vypadá jak klaun a ještě jí pověsíte kříž z nějaký slámy na hlavu to bych řval i já?"

Z telefonu se ozval, v tu chvíli už roztřesený, tichý a až možná zoufalý hlas: ,,Co??" po nepatrně krátké chvilce pokračovala ,,Vem malou a vypadni z toho baráku, prosím hned, jedeme domu!!!"

,,Cože? Co? ... Proč?"

,,Protože ona nemá žádnýho medvěda klauna a už vůbec ne s nějakym zkurvenym křížem!"
 

40 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 3. listopadu 2016 v 2:01 | Reagovat

Zajímavé

2 Irei Irei | Web | 3. listopadu 2016 v 12:44 | Reagovat

[1]: Souhlasím.

3 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 3. listopadu 2016 v 17:08 | Reagovat

Takže se hlásíš?

4 iracionalne iracionalne | 3. listopadu 2016 v 17:15 | Reagovat

[3]: Samozřejmě, slíbil jsem ti to 8:) a jeestli se nebudes zlobit, tak tvuj kokmentar smazu. Na ne tu mam rubriku Vzkaz v láhvi :) děkuji moc za pochopení

5 Yami Yami | Web | 3. listopadu 2016 v 20:51 | Reagovat

Můžu se zeptat, jak dlouho píšeš povídky? :)
Bude i pokračování, nebo tady to končí stejně, jako ten předchozí díl s telefonáty? :) A nebo jsem propásla něco mezi? To by mě teda naštvalo v.v :D

6 iracionalne iracionalne | 3. listopadu 2016 v 21:34 | Reagovat

[5]: konkretne takhle, za ucelem zverejneni a nejakeho pozitivniho ohlasu. Vlastne od doby, co mam blog. Takze takovych 14 dni ... Vlastne, kdyz tak premyslim, tak doted jsem naposled neco poradne napsal jeste na stredni skole pred nekolika lety :D

7 iracionalne iracionalne | 3. listopadu 2016 v 21:36 | Reagovat

[5]: a pokracovqani nebude. Ale chystaam se na povidku na par kapitol. Tohle jsou takove rychlokvasky :)

8 Smokie Smokie | Web | 4. listopadu 2016 v 17:05 | Reagovat

Fuj.
Sice jsem to čekala, ale fuj. Hej, mega se těším na další článek! Co nejrychleji, šak to znáš :D A, abych opět řekla - je to mega povedené ;). Jen tak dál.

9 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 5. listopadu 2016 v 10:24 | Reagovat

Br. Z toho medvěda bych měla panickou hrůzu i já. Každopádně hezky mrazivě popsané. Ještě jednou br.

10 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 6. listopadu 2016 v 0:23 | Reagovat

Takže sup s pokračováním!!! :))) aspon mam zas co číst pred spaním :D

11 iracionalne iracionalne | 10. listopadu 2016 v 17:55 | Reagovat

[8]: Když nejsi aktivní, tak to bude těžké :D

[9]: Moc jsi mě potěšila, děkuji :)))

[10]: Občas bys tu něco najít mohla :D Pro pěkné snění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama