Internetová hvězda - 1. část

20. listopadu 2016 v 22:49 | Inkognito |  Místnost č. 0

Internetová hvězda
1. část


Mladá 19letá dívka Yuki chodila na univerzitu v Japonsku. Druhým rokem jejich studií se rozhodla zlepšit svou angličtinu. Po přijetí tedy přešla na univerzitu ve Spojených státech. Spojené státy, to byl jeden z jejích celoživotních snů a cílů, jen nepředpokládala, jak obtížná pro ni takhle veliká změna bude.

Yuki musela často předkládat spoustu seminárních prací. Tak rychle a tak ráda si na studia v Japonsku vzpomněla. Všechny práce tam mohla s klidným srdcem odevzdat v japonštině, zatímco ve Spojených státech muselo být vše v anglickém jazyce a ten patřil spíše k jejím slabinám. To přinášelo veliký problém, protože zjistila, že dokáže trávit i několik hodin na pouhé opravě pravopisu a gramatiky při psaní těchto prací.

Dlaším problémem byl fakt, že nevlastnila notebook. Naštěstí univerzitní knihovna měla svou počítačovou učebnu, která měla otevřeno 24 hodin denně. Učebna měla přibližně 50 počítačů, což bylo málo. Celé hodiny musela, už tak unavená, Yuki pravidelně stát táhnoucí se fronty lidí, kteří netrpělivě čekali až si další ze sobců odsedne od počítače. Takhle to chodilo každé ráno před přednáškou a každý večer. To vše si bralo svou daň na její psychice a náladě.

Jednou pozdě v noci seděla Yuki shrbená nad počítačem. Dvě hodiny ráno. Už byla neklidná, bylo pro ni težší a těžší udržet oči otevřené. Opřela se o židli, natáhla ruce před sebe aby posunula klávesnici, kam si chtěla položit nohy.

,,20 minut pryč!" polohlasně vyskočilo Yuki mezi rty. Chystala se začít znovu psát. Když uchopila klávesnici, aby ji posunula na své místo, něco dotykem ucítila. Jako by škrábance. Vyrytá písmena do stolu. Až po pár minutách Yukiina unavená mysl prolomila tu, pro ni v tu chvíli, šifru. Byla to webová adresa. "Jak může mít tady někdo čas vyrývat nějaké hlouposti do stolu." Projelo jí její jízlivou myslí. Yuki byla naštvaná při představě, že ona tady stojí frontu a někdo tu zabírá zbytečeně místo tím, že vyrývá jakési webové adresy do stolu. S kombinací únavy, nudy a zvědavosti se rozhodla adresu vyhledat.

Po zadání URL adresy do prohlížeče čekala ještě pár vteřin a stránka se objevila na monitoru. Yuki se vyděsila.

Byla tam fotografie zakrváceného muže, středního věku, ležícího na podlaze ve spoře osvětlené místnosti. Vypadalo to skutečně, neskutečně. Yuki neustále jezdila myší nahoru, dolu, nahoru dolu. Snažila se objevit nějaké informace, další fotografie, cokoliv, co by ji mohlo vysvětlit tuhle podivně odpornou stránku. Jediné co našla byl titulek k fotografii "Blbej chlap kolem 30 let - dneska chcípnu"

Když si to vše Yuki spojovala, mráz jí šel po zádech. Rychle vypla počítač, popadla kabelku a vyběhla ven z počítačové učebny. Vrátila se do svého pokoje, vedená strachem zamkla na oba západy a povalila se na postel. Noc nijak zvlášť klidná nebyla. Yuki se celou noc převalovala, házela sebou ze strany na stranu jako v zajetí démonů.

Ráno se Yuki ptala sama sebe, zda to mohla být vůbec pravda. Taky brala v potaz variantu, že to mohl udělat nějaký rádoby "vtipálek" s nedostatkem pozornosti. Moc dobře věděla, že lidé na internetu vytváří různě nesmyslné, občas až odporné obrázky. ,,Web je přeci plný podivných, ale neškodných webstránek." utěšovala sama sebe. Ačkoliv se snažila Yuki sebevíc, nedokázala se toho neodbytného pocitu, že narazila na stránku vraha, zbavit. A co hůř, nejspíše se tím snad i chlubil.

Hned po snídani, její zvědavost byla už silnější než strach, Yuki přeskočila první přednášku a zamířila rovnou do počítačové učabny. Vyjímečně byla místnost poloprázdná. Zasedla nejbližší počítač v rohu místnosti, otevřela prohlížeč a opět zadala adresu. Když se stránka načetla, uviděla že fotografie se změnila. Místo fotografie špatně osvětlené místnosti se zakrváceným mužem se objevila fotografie pěkné, mladé blondýnky na rušné ulici. Žena byla focená z dálky a nejspíše si ani neuvědomovala přítomnost fotoaparátu. Yuki vydechla úlevou... na vteřinu. Pod fotografií byl podobný nápis jako u předchozí "Blbá ženská kolem 25 let". Pořád to neznamenalo nic špatného, ale nejistota začínala nabírat na síle.

Toho večera se Yuki vrátila do pokoje na kolej. S nikým nemluvila. Byla stále nervózní a svázaná v myšlence na podivné webové stránky.

Další den začalo Yukiino ráno do detailu stejně jako to předchozí. Opět se ihned po snídani vydala přímou cestou do počítačové učebny. Učebna byla sice kompletně zaplněná, ale ve frontě před ní byly pouze nějaké dvě slečny, přičemž jedna z nich odešla dříve než přišla na řadu. ,,Když se daří tak se co? Daří" proběhlo Yuki hlavou, která se jí alespoň na pár vteřin pročistila dobrými pocity. Posadila se za volný počítač a začala psát adresu. ,,4,3,2,1" Počítala si v duchu, než se stránka načetla. K jejímu zděšení byl zase obrázek změněný. Na obrázku byla opět ta temná, místy lehce osvětlená místnost. Tentokrát však uprostřed místnosti, na té špinavé podlaze, neležel muž ale ta blondýnka z přechozí fotografie. "Blbá ženská komel 25 let - dneska mě zabije." další nápis se vrýval do pohledu pod fotografii.

Yuki se zděsila, tolik zmatených myšlenek a druhů strachu v jednom velkém pocitu v životě nezažila. Ihned zvedla telefon a zavolala na policii. Bylo pro ni těžké, po telefonu, vysvětlit situaci. Její angličtina nebyla nijak zvlášť dobrá, neustále se musela opakovat, aby našla ta správná slova. Nakonec si ani samotná policie nebyla jistá, zda ji pochopila. Nicméně si zapsali její jméno, adresu, telefonní číslo a adresu té hrozivé webové stránky.

Poté co Yuki zavěsila telefon se jí nijak zvlášť neulevilo. Doteď ji uklidňoval hlas policisty z telefonu, byl to hlas jakéhosi bezpečí. Přesto se nepřestávala třást. ,,Nemůžu tomu uvěřit" zašeptla si sama pro sebe a před odchodem z učebny naposledy aktualizovala stránku, aby se ujistila, že si to vše nevymyslela a ona nebyla pro smích. Byla si jistá tím co viděla, ale zároveň věděla, že mozek si s člověkem dokáže občas pohrát tak, že fantazie tvůrců animovaných filmu by byla krátká. ,,Kde je?" zmateně vyhrkla. ,,Je už mrtvá? bylo tam dnes mě zabije a teď je tam zase někdo jinej" pokračovala si opět takovým šepotem. Yuki začala podrobně skenovat fotku svým pohledem. Bohužel v tu chvíli toho moc vidět nemohla, přecijen ta fotka byla pořízená zezadu. Ale toho podstatného si všimla, terčem objektivu byla dívka s tmavými, ktrátce střiženými vlasy, zeleným tričkem a upřeně hledící do počítače.
V tu chvíli jako by jejím žaludkem proběhlo stádo koní, na srdce se jí postavil obrovský slon a krk měla v objetí anakondy. Nemohla tomu uvěřit, její oči doslova přestaly mrkat. Strach se jí zmocnil, jako by přebral roli krve . Teď už to nebyla nejistota, nervozita a už vůbec ne zvědavost. Na řadu přišel pravý, destrukční strach.

Netrvalo dlouho a Yuki poznala ty krátké černé vlasy, dokonce i to světle zelené tričko. Právě se dívala na fotografii sebe samé. Byla to ona, s titulkem, "Jsi moje další internetová hvězda"

Yuki prakticky vyletěla z počítačové učebny přímou cestou do pokoje na koleji. Zamkla se v pokoji a čekala než začne svítat....



Konec první části
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Fandím hororu

Ω

Komentáře

1 ordinary-princess ordinary-princess | Web | 24. listopadu 2016 v 13:40 | Reagovat

Nejsem sice hororový fanatik ani fanoušek, ale tohle bude suprový příběh, takže až bude dvojka, ráda bych o tom věděla a ve svém volnu přečetla. Jsem zvědavá, jak se s tím Yuki vypořádá! ?:))

2 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 26. listopadu 2016 v 13:09 | Reagovat

Moc povedené miluji hororovou literaturu

3 Yami Yami | Web | 26. listopadu 2016 v 22:59 | Reagovat

Abych řekla pravdu, tak se mi víc líbily předchozí povídky, které byly podle mě propracovanější. Tahle byla hodně taková docela neprocítěná bych řekla...
Ale další díly budou určitě lepší :) ono to vždycky trvá, než se člověk na vytyčený námět rozepíše :)

4 Iracionálně Inkognito Iracionálně Inkognito | 26. listopadu 2016 v 23:21 | Reagovat

[3]: Moc si vážím tvého komentáře, je to možné, prakticky jsem to psal na koleni. To mě však neomlouvá :) Uvidíme, udělám co budu moct :)

5 justsomethoughts justsomethoughts | 28. listopadu 2016 v 22:51 | Reagovat

Líbí se mi tvůj blog, hlavně to téma, sice jsem při každém hororu připosraná, ale fakt se mi to líbí, thumb up :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama