Představa nepředstavitelného

29. října 2016 v 0:09 | Inkognito |  Téma týdne
Řekněme si upřímně, kolik z nás se alespoň jedenkrát nesetkalo s myšlenkou, že vše kolem nás je pouze výplodem naší fantazie. Samozřejmě nemyslím tím tu, při které jsou naší dennodenní součástí outfitu růžové brýle. Myslím fantazii, která se tvoří někde hluboko v nás, kdo ví kde a jak hluboko! Fantazii, která sama sebou nepředstavuje jen to dobré.



Není tomu tak dávno, možná čtrnáct dní, co jsem rozjímal nad tím, jak je vše neskutečné, občas až nepravděpodobné a nesmyslné. Podívejme se o pár milionu let zpět (páni, těžko uskutečnitelné). "Člověk" v té době nedokázal předmětně komunikovat, vlastně byl rád, že byl rád. Ano, bláboly v encyklopediích, že na vše mělo vliv vzpřímení člověka jsou víceméně věrohodné a dejme tomu pravdivé. Podstatné je, že ve finále žil člověk pouze díky základním instinktům. Jak je ale možné, že dnes máme co máme: Internet, televizní vysílání, živé streamy odkudkoliv kamkoliv, dopravní prostředky se složitějším mechanismem než stereotypní pohyb jednou a pak druhou nohou na kole a miliony dalších vynálezů dnešní doby a opodstatněné teorie všeho. Jak, jak je tohle možné.... Jak?! Pravda, je to už pěkná řádka let, vlastně řada.... řada jako kráva, ale to nic nevysvětluje. Jak někdo mohl přijít na věc jako je internet, že nějaká skupina dat dokáže vytvořit nějaký obraz, který lze přenášet skrz jakýsi kabel z jedné strany země na druhou, ba dokonce vysílat signál mimo zemskou atmosféru. Vše nalezneme v různých textech, kdo, co vše kudy a bla bla bla vymyslel, to však stále není odpovědí na mou otázku.

,,Jak jsme se od života s pazourkem v ruce posunuli tak neskutečně vpřed?"


Tím se dostávám k jádru věci a pointě tohoto slovního salátu. Vše se občas zdá být tak neskutečné, že jakýkoliv odborný text a všelijaké podloženiny o vzniku toho a toho, mi přijdou prostě jako nepřijatelný důkaz. Jednoduše vše, celý svět, to co je součástí mého každodenního života, jako by ve skutečnosti nebylo, každý centimetr toho betonu pod nohama neexistoval... Existuji pouze já a moje představivost, co mě drží na živu.



Pěkný zbytek noci, jdu dále žít tu (možná) mylnou představu o realitě

Inkognito
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Viktoria Abe Viktoria Abe | Web | 29. října 2016 v 13:20 | Reagovat

Pokud se zajímáš nějak hlouběji o tuto tématiku, rozhodně si pohledej něco k idealistickému směru filozofie. To se teprv dozvíš, co už lidé na tohle téma vymysleli :)
Mimochodem hezký článek a pěkná slovní zásoba :3 Určitě počtu víc :)

2 Ell ♥ Ell ♥ | 29. října 2016 v 14:18 | Reagovat

Zajímavě pojaté téma. Představila jsem si to jako bychom byli v prostoru ničeho a sami si vytvářeli naší představivostí svět kolem nás. Jako by nic neexistovalo jinde než v naší hlavě, třeba je to pravda a všechno kolem nás je jen výplod naší fantazie, avšak je lepší žít v temném prostoru ničeho, nebo si představovat svůj vlastní život? :)
Moc pěkný článek :)

3 Yami Yami | Web | 29. října 2016 v 21:29 | Reagovat

Nejde mi komentovat.

4 Yami Yami | Web | 29. října 2016 v 21:30 | Reagovat

[3]: zajímavé, že tenhle komentář to zobrazilo, ale nezobrazilo to ten, který jsem psala sáhodlouze.

Já bych řekla, že realitu si každý iluziorně tvoří. Myslíme si, že si tvoříme vlastní svět - realitu, ale tvoříme ji na tom, co nám už ostatní dali, řekli, ukázali. Takže v podstatě jsme nuceni si vytvořit něco na něčem, co už je a existuje a je společensky přijímané. V encyklopediích atd. jsou všeobecně přijímaná fakta, to, na čem si máme tvořit vlastní svět.
Tak vyvstává otázka: je to opravdu náš vlastní svět? Nezakrývají nám něco?
Ale o tom zas jindy.
Mimochodem... Nešlo by prosím změnit ten šílený obrázek baby vpravo? Mám noční můry i bez toho a ráda bych tady chodila s trochu menším počtem špatně prospaných nocí :)

Děkuji za případné přihlédnutí.

5 Smokie Smokie | Web | 31. října 2016 v 14:05 | Reagovat

Takovéhle myšlenky se mi v hlavě honí často. Takže ten pocit znám. Ty jsi to ale podal opravdu dobře a čtivě pro každého, kdo sem zavítá.
Ale nechci tomu věřit. Pak by všechno co mám ráda, všichni lidé, které obdivuju museli být výplodem mého už tak chorého mozku a to já prostě nechci.
A i kdyby jsi toužil se z této iluze nějak probudit, tak potom nebudeš mít nic.
Jasně, cítil by ses jako hlavní hrdina Matrixu a dokázal by sis, že se nenecháš ničím oblafnout, ale ve skutečnosti bys potom byl úplně na dně. A je jedno jakej by byl člověk tvrďák.

6 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 5. listopadu 2016 v 19:53 | Reagovat

Souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama