Zdáš se mi

28. dubna 2018 v 15:34 | Ten iracionální |  Poem
Tvou tvář mé sny zvládají pohltit,
avšak oči podobají se Bocelliho.
Ty ani jejíž střepy nedokáži lepit,
voláš nejspíš temno, tam kde já světlo.

Prázdný papír tvořící mé nitro,
plním myšlenkami včerejšího ticha.
Mé slzy probouzí se v suché jitro
čekám až nahradí nejistotu pýcha.

Nevíš, co vnímá srdce, nevíš kudy se ubírá.
Je pouze chudým hospodářem,
hospodujícím s tvým rozumem
a šablonou podle níž tvé činy vyrývá.

Tvůj smích maluji po vzpomínkách z nocí,
tvou vůni vdechuji, i když ji necítím.
Jsem ztracen v labyrintu úzkostí,
trávím smutek, přesto žádám další porci.



Ten Iracionální
 

Sedm nocí

19. dubna 2018 v 18:33 | Ten iracionální |  Téma týdne
Noc první

Podruhé, co jsem tu noc zavřel oči, prošel mnou zvláštní pocit. Něco bylo jiné, neobvyklé a zároveň se vše zdálo být tak reálné oproti všem předešlým nocím. Rázem mi to došlo, zrovna před nedávnem mi můj kamarád vyprávěl, že něco podobného zažil. Jednalo se o.. Jak se tomu říká? Ach ano, takzvané lucidní snění, kdy máte částečnou až úplnou kontrolu nad svými sny. Můžete v nich dělat vše co se vám zlíbí, zaletět si do Říma na kávu se svou vysněnou přítelkyní, mít peněz, že by banky záviděly nebo jen odpočívat na překrásné pláži někde v Karibiku.


Byl jsem to já - 1. část

11. dubna 2018 v 11:09 | Inkognito |  Místnost č. 0


Mladý manželský pár, Katie a Sam, odjel na pár týdnů na dovolenou. Rozhodně to byla zasloužená dovolená, jelikož teprve před nedávnem zrekonstruovali dům, který Sam zdědil po své zesnulé tetě.

 


Rozum a cit

10. dubna 2018 v 0:51 | Inkognito |  Téma týdne
Nocí plyne karavana snů,
neutichá ani prázdná pouť.
Já ve spánku vnímal ze slov poušť
a teď tebe do ticha zvu.

Hororový telegram 4/ To ví snad jen déšť

5. dubna 2018 v 11:28 | Inkognito |  Telegraf
Nebylo žádnou výjimkou, že se začátkem května začínalo také deštivé období.

Muže nijak neznepokojovalo objevení dešťové vody, která prokapávala prohnilými místy stropu jídelny. Bydlel tu sice necelý půlrok, ale s podobnými situacemi se už setkal. Nezaujatě pokrčil rameny, uchopil velký plechový kýbl, který měl po ruce a položil ho pod pravidelně padající kapky. V místnosti bylo ticho a překvapivě ani v okolí nevanul vítr, což bylo v této oblasti spíše raritou než součástí přírodních podmínek. Kapky dopadaly na dno zrezlého plechového kýble tak pomalu avšak pravidelně, že je muž během pár minut přestal vnímat.

Hororový telegram 3/ - Pohled do tmy

15. února 2017 v 12:00 | Inkognito |  Telegraf
"02:55" zářilo z chlapcova digitálního budíku, čas který se prořezával do tmy. Byla hluboká noc a chlapec se už dávno toulal ve snech nebo tedy by se toulal, kdyby ho neprobudilo dunění připomínající pomalé a těžké kroky. Oči měl po probuzení jakoby cizí, nedokázal ovládat víčka, která se stále jako rolety stahovala dolu. Několik vteřin se snažil dlaněmi mnout oči aby mohl vidět co se děje.

Hororový telegram/2 - Mateřství

3. února 2017 v 23:34 | Inkognito |  Telegraf
Stejně jako každé ráno jsem kolébala svou malou dceru a česala její jemné pramínky vlasů. Podívala jsem se na čerstvě povlečenou postel, na které ležely dvoje krásné šaty. Přemýšlela jsem, jestli jí navléci do světle šedých, zvýrazňující její blankytné oči nebo do růžových, ve kterých je jednoduše rozkošná. Jen si představte novorozeně s chmířím jemným jako pohlazení v naducaných šatech. Milé, že?! Tahle hra s šaty mi připomíná dobu, když jsem ještě byla malá holka a hrála si s panenkami, utíkala do svého světa a fantazírovala o dni, kdy se stanu matkou s velkým M.

Hororový telegram/1 - Bouřky

28. ledna 2017 v 22:01 | Inkognito |  Telegraf
Jsem obyčejný kluk, co miluje bouřky. Neznám nic lepšího než chvílemi překvapující dunění, které vibruje celou mou ložnicí. Mou oblíbenou částí je strhující moment v němž se srdce, připravené uhodit, zastaví.. Právě ten okamžik před hlubokým, třištivým tónem hromu.


doProkrastinováno

23. ledna 2017 v 0:49 | Inkognito |  Deník
Zdravím,

konečně jsem s tou sirénou, pějící v mé hlavě, jménem prokrastinace zametl Smějící se.



Kam dál